„To je událost jako pád berlínské zdi“. Toto mi napsal můj kamarád Marco o Brexitu. Jsme přátelé od roku 1994 a nikdy bychom se neocitli v Praze nebýt pádu berlínské zdi.
Pád berlínské zdi byla skvělá věc. Bohužel ne tak Brexit. Ti, kteří uvěřili, že „dostanou svoji zemi zpět“, uvěřili v pohádku. Nemohou se ani shodnout, co to vlastně znamená, ale slyším-li jejich vysvětlení, vůbec se mi nezamlouvá. To nezní jako Británie, ve které jsem byl hrdý vyrůstat.
Bohužel Brexit není jen otázkou Británie. Důsledky tohoto rozhodnutí ucítí celá Evropa, včetně České republiky. Bezohlední politici v Británii se naučili získávat moc pro sebe a využívat ji ke svým politickým cílům. Jim podobní politici se budou snažit o totéž napříč Evropou.
Možná pomůže, představím-li Vám svoji úvahu o tom, proč Británie volila Brexit. Samozřejmě je zde mnoho profesionálních pisatelů, kteří se mohou k danému problém vyjádřit sofistikovaněji, ale snad Vám nabídnu jinou perspektivu někoho, kdo se odstěhoval a přesto zůstal v kontaktu. Měsíce jsem diskutoval o Brexitu na internetových fórech s mým „kmenem“, fanoušků podporující stejný fotbalový tým jako já. Skupina diskutujících je z různých sociálních tříd i různého povolání. Byl to mix kvalitativního a „kvantitativního průzkumu“ zahrnující v neposlední řadě i anketu o hlasovacím záměru. Zúčastnilo se jí přes 800 respondentů a výsledek byl 53 ku 47 ve prospěch setrvání v EU. To bylo také špatně.
Rád bych upozornil na jednu věc ohledně Británie. Už když jsem ji v roce 1993 opouštěl, byl to přeplněný ostrov. Žilo zde 54 milionů lidí. Nyní toto číslo dosahuje 65 milionů, tzn. růst o skoro stejný počet obyvatel jako má celá Česká republika. To přináší velkou zátěž na infrastrukturu; zdravotnictví(NHS), dopravní systém , školství a bydlení. Je to chyba vlády, že selhala v investování do infrastruktury; jsou to nevyhnutelně chudší lidé a chudší části země, které pocítí následky nejvíce. Když přišla velká vlna migrantů, přirozeně se usadili na stejných místech. Mnozí z nich si mohli dovolit žít pouze v chudších oblastech.
Britové ale měli vždy problém být „Evropany“. Dokonce i v předchozí mediální agentuře, kde jsem působil, jejíž součástí bylo mnoho „chytrých hlav“, se téměř nikdo nezajímal o to, co se děje v listopadu 1989. Když padla berlínská zeď a já začal mluvit o odchodu do jedné z nově otevřených poboček DDB, lidé si mysleli, že jsem zešílel. V optimistických 90. letech se někteří mí kolegové snažili zapojit do DDB Europe, aby předali své zkušenosti a podporu v plánování. Ovšem nebyli hned vřele přijati s otevřenou náručí, tak se uchýlili zpět do Londýna, kde se cítili být doceněni. To bylo v době, kdy si vedení britské Škodovky prosadilo britsko reklamní kampaň pro značku. Z počátku z toho vedení VW ve Wolfburgu mělo málem infarkt, ovšem jen do té doby, než viděli prodejní výsledky.
Zdá se, že zde vždy byli politici, kteří nemají rádi Evropskou Unii. Skoro všichni jsou ze strany Konzervativců, zjevně konzervativní v charakteru; typ Britů, kteří se necítí pohodlně v Evropě, překvapeni, že ne všichni mluví anglicky a jedí divná jídla. Jedním z takových byl člen parlamentu – Bill Cash. Byl posedlý EU a televize Sky mu dávala mnoho prostoru. Má žena vždy propukla ve smích, když se objevil na obrazovce. Potom se k moci dostal Tony Blair a New Labour a Cash zmizel z očí. „Cool Britannia“ se dařilo a imigrantů bylo potřeba. Blair se cítil jistý a od prvních dnů připojení ČR a SR k EU dovolil Čechům a Slovákům volný přístup.
Po krizi v roce 2008 hledali lidé obětního beránka. Zasloužili by si jimi býti bankéři, ale podařilo se jim z toho vybruslit bez trestů. Mezitím se Rumunsko a Bulharsko stalo součástí EU a mnoho jejich obyvatel zamířilo do Británie, která zrovna bojovala s recesí. To vytvořilo politický základ pro UKIP vedený Nigelem Faragem. Byl to Bill Cash s charismatem. Obětním beránkem se stala EU a imigrace problémem.
David Cameron, předseda vlády od roku 2010, byl konfrontován s problémem uvnitř jeho vlastní strany, kde mnozí z nich byli euroskeptici a nyní měli možnost odejít k UKIP. Ve snaze ukázat jim, že bude silný ve vyjednávání v Bruselu, udělal fatální chybu. V roce 2009 opustili Konzervativci v Evropském parlamentu velkou koalici středopravicových stran(EPP-ED), která zahrnovala i Merkelovu CDU. Založil více pravicový blok. Jeho partnerem se nestal nikdo jiný než Mirek Topolánek a ODS, později se k nim připojila PiS z Polska.
Co si o tom asi Angela Merkelová myslela? Myslíte si, že ona a Holanďané na to zapomněli, když Cameron přišel poté žádat o ústupky pro Británii? Zavázal se k referendu. Vypadal spokojen se svými“ ústupky“ a slíbil podporu pro setrvání v EU. Předpokládal, že tímto závazkem potěší zastánce EU. Nikdy jsem ovšem neměl pocit, že to bylo dostačující pro euroskeptiky, protože imigrace byla hlavní téma a nic, co by zastavilo obyvatele EU v další imigraci.
Problém se setrváním v EU není jednoduché definovat a tak se to zvrtlo v politické slogany. Příměr “ Vezměme kontrolu zpět“ znělo lákavě.
Cameron dal svým ministrům volnost při vedení kampaně, ale poté byl zděšen, když se Boris Johnson and Michael Gove rozhodli pro Brexit. V případě Johnsona šlo čistě o osobní ambice. Věděl, jak si získat lidi. Ale ani on ani Gove neměli jasnou představu co vlastně Brexit obnáší. Zpočátku si Johnson myslel, že bude stačit zatlačit na EU dalšími ústupky a tím pádem by Brexit nebyl potřeba. Ovšem vzápětí toto tvrzení odvolal a předstíral, že to nikdy neřekl. Jak typické pro tohoto muže. Jinak by totiž neměli společnou strategii a nemohli vysvětlit, jestli by zůstali v jednotném trhu či nikoliv. Přestože Norsko a Švýcarsko nejsou členy EU, jsou součástí jednotného trhu, protože je to žádoucí z ekonomických důvodů. Na druhou stranu musí akceptovat volný pohyb pracovní síly a mnoho zařízení EU. Pokud si Velká Británie přeje norskou cestu, nebudou zde žádná nové restrikce EU ohledně imigrace. Od počátku kampaně bylo zřejmé, že se vytrácejí ekonomické důvody a pozornost se zaměřila pouze na dvě témata: imigrace(aniž by byla jasná odpověď) a obnos peněz, který by se ušetřil pokud by se nemusely posílat do EU. Hrubě zveličená částka by byla posílána do NHS (zdravotnického systému). Málokdo postřehl rozdíl v Goveho a Johnsona pojetí principů fungování NHS. Gove již předtím naznačil, že by NHS mělo být privatizováno.
Mnoho z nich, kteří připouštějí tyto zjednodušující agrumenty, jsou příznivci Labouristů. Ale tato strana si zvolila za předsedu kontroverzního veterána socialistů, který nevěří v EU. Jeho neviditelná podpora pro setrvání v EU způsobila revoltu v jeho vlastní straně a s největší pravděpodobností ztratí i post nejvyšší. Příliš pozdě.
Cameron se před referendum dopustil ještě dvou chyb. Platí absurdní pravidlo, že pokud britský občan opustí zemi na více než 15 let ztrácí hlasovací právo. Rozhodl se to změnit, ovšem nestihl tak učinit do referenda. Myslím si, že tím přišel o 300 – 500 000 hlasů pro setrvání v EU. Ignoroval též požadavek na snížení věkové hranice na 16 let pro hlasování.
Ještě v den voleb to vypadalo na vítězství zastánců setrvání v EU, přestože s malým rozdílem. V případě zastánců setrvání v EU hlavní podpora pramenila z Londýna, Skotska a Severního Irska. Další analýzy ukázaly, že největší zastánce měla mezi mladými a lidmi s vyšším vzděláním. Starší a méně vzdělaní uvěřili ve lži ohledně Brexitu.
Další den Cameron rezignoval. Bylo zřejmé jaký šok to způsobilo pro zastánce odchodu z EU v jeho vlastní straně. Později se ukázalo, že Gove ani Johnson nevěřili ve vítezství a ani neměli plán co dál. Očekávali, že Cameron bude hrát dle jejich not. Samozřejmě to odmítl a chápu jeho odstoupení, přestože spousta jeho chyb nás uvrhla do nezáviděhodné situace.
Není zde prostor pro podrobnější analýzu mých názorů proč si myslím, že Velká Brirtánie měla hlasovat pro setrvání v EU a proč věřím v EU. A také není vůbec jednoduché spekulovat o tom, co se stane nyní. Ale mým českým přátelům, kteří přemýšlí o „Czechitu“ bych rád vzkázal následující:
– Velká Británie je čistý přispivatel EU. ČR je příjemcem
– Velká Británie v současnosti vstřebává více než 150 000 imigrantů ročně z jiných zemí EU
– Velká Británie obchoduje s mnoha různými zeměmi, zatímco Česká republika je zaměřená na Německo
– Putinovi se Brexit zamlouvá. Jen málo Britů ví nebo se vůbec zajímá proč. Ale věřím, že Češi to vnímají více
Jako výsledek Brexitu nevidím nic než ohrožení politické a ekonomické bezpečnosti. Tím“ náš“ míním nás v České republice. Jsem opravdu rád za pád berlínské zdi a pomoc EU při návratu ČR k demokracii v mírumilovné Evropě. Nyní budu žádat o české občanství. „Ostrovní opičáci“ jak nazývají Francouzi Brity, můžou klidně opustit EU pokud chtějí. Já ovšem takový úmysl nemám.